Druhá den byl ve znamení přesunu do Weligama. Po chekoutu jsme se prošli po Colombo a zašli do první místní restaurace, vypadalo to jak závodní jídelna. Pár pokrmů vystavených za pultem a všude jen Srí lančani, zkušeně stolujici pravou rukou. Objednali jsme si nějaké kuřecí nudle , smaženou rýži s rybou a pár čerstvých džusů, které umixovali z papáji a manga. Příbory pro nás našli, ale pak jim asi chyběly lžičky na omáčky 😀
Pak následoval výjezd z města které má všeho všudy 6 milionů obyvatel a cesta byla dlouhá protože výjezd z města nešel rychleji než 50km/h.
Příjezd do zamluveného domu ve Weligama byl šokem, čekal na nás tak 80 letý pán, který se staral o dům a stačil přehlédnout, že prostěradla jsou špinavá a dokonce tam Bert našel vlasy. Celé to tam působilo zatuchle. Šli jsme na pláž promyslet další postup.
Na pláži se nás ujala místní majitelka restaurace a plážového baru. Marice říkala daughter a Bertovi son… Našla pro mě doporučení na hotel kde měli volno a pozvala nás k nim domů na večeři. Ačkoliv 2 lůžkový pokoj stál 35 USD a my potřebovali dva, rezervaci původního domu jsem zrušil a přesunuli jsme se na tu noc sem. Starý pán to docela přijal ačkoliv už měl na svém kole v košíku nakoupené nové prostěradlo. Řekl jsem mu, že já taky tratím 20000 rupií a že to jeho prostěradlo poslouží k dobru pro další nájemce.
Večeře byla dobrá, jen Eduard plakal nad pálivosti zdejších nudlí. Banánové shaky, které jsme si neobjednali jsme z hygienických důvodů vynechali kvůli nejistému původu ledů uvnitř.